|
Text a foto:
TOMÁŠ PŘIBYL
Komunitní centrum Na půdě je další ze služeb,
které KreBul provozuje v domě zvaném Křižovatka u Štěpánčina
parku. Především vzniklo jako místo pro komunitu, tedy pro
setkávání a budování vztahů všech lidí v Prachaticích. A
vzniklo také jako místo, které přináší architektonicky
inovativní prostor do města, které je často tak přehnaně
konzervativní, až zapomíná na radost a krásu. A také je
centrum ukázkou vůle a trpělivosti mladých lidí, kteří se
při jeho budování spojili.
KreBul v čele s ředitelem Zdeňkem Krejsou
připravil na páteční slavnostní otevření téměř hodinu
trvající program. O zpěv na úvod a závěr se postaral Lukáš
Randák, který je mimo jiném zpěvákem opery Jihočeského
divadla. A popřát novému centru hodně štěstí přišla řada
hostů v čele s poslancem Janem Bauerem a starostou Martinem
Malým.
Centrum se otevíralo netradičně, ale
symbolicky vzhledem k jeho významu. Šest patronů centra
dostalo klubíčka vlny, které poslali mezi lidi, aby se jimi
propojili. To je to hlavní, co by mělo centrum dělat –
spojovat. Hned po svém vzniku tak centrum Na půdě vytvořilo
první lidskou síť, z níž si pak každý mohl vzít kousek vlny
na památku.
Vojáci ze strakonického raketového pluku také
přivezli centru výtěžek pochodu, který organizují pro
připomenutí děsivých pochodů smrti na konci druhé světové
války. A také se při otevření podepisovala smlouva o
spolupráci prachatického komunitního centra a podobného
centra ve slovenském městě Prievidza, kde ho buduje poslanec
místního zastupitelstva Michal Dobiaš.
Vybudování centra byl poměrně náročný a
dlouhý proces. KreBul v čele se Zdeňkem Krejsou na tomto
projektu začal pracovat už v roce 2016. Nejprve se mu dlouho
nedařilo vůbec najít architekta, který by centrum na půdě
domu navrhl. S žádostí o dotaci pak KreBul neuspěl, aby se
nečekaně po přehodnocení žádosti dozvěděl, že dotaci
dostane.
Výběrové řízení na dodavatele se protahovalo
a muselo se konat čtyřikrát, než se našla firma, která se do
odvážné stavby chtěla pustit. Do toho se zvyšovaly náklady –
výběrovým řízením a také při stavbě a nakonec se vyšplhaly
na zhruba jedenáct milionů korun. Kromě dotace na náklady
přispělo také město, kterému objekt patří a zhruba třetinu
nákladů si musel nakonec KreBul od radnice půjčit, když mu
nevyšel úvěr.
Do dokončení centra navíc zasáhla doba paniky
z covidu. KreBul se tak pouštěl do projektu formou chůze na
laně bez záchranného lana a vidiny konce. Financování stavby
se totiž podařilo vyřešit až krátce před jejím dokončením,
což vyžadovalo hodně odvahy a riskování, bez kterého by
centrum nebylo.
Stavba centra je přitom oceňována také díky
návrhu, který připravil akademický architekt Libor Fránek.
Ten pochází ze severní Moravy, architekturu vystudoval v
Brně, Praze a Itálii a pracuje hlavně v Praze ve svém studiu
a v Prachaticích v domě vedle kostela, který rekonstruuje.
Má za sebou práci po celém světě pro klienty například v
Japonsku nebo USA a působil i ve filmovém a reklamním
průmyslu – například pro Studio Barrandov, Krátký film nebo
Českou televizi.
Při návrhu nového komunitního centra v
Prachaticích se musel vyrovnat s několika problémy – předně
jak do podkroví domu přivést jeho návštěvníky. Také bylo
nutné brát zřetel na to, že objekt leží vedle parku na
hranici památkové rezervace, že projekt má vzhled domu
oživit a že do prostor centra je nutné přivést hodně světla.
"Jde tam o nějaké aktivity, a aby byly
zajištěny, tak bylo třeba tomu přizpůsobit technologickou
stránku věci. A když se tam má pohybovat vyšší procento lidí
s nějakou fyzickou indispozicí a i s ohledem na normy, tak
bylo třeba bezbariérově ten prostor zpřístupnit," řekl Libor
Fránek. Proto navrhl ve dvoře domu výtah jako jeden z
markantních prvků centra.
Architektonický návrh centra bral v úvahu i
to, kde se nachází. „Musím zdůraznit, že ty věci tam byly
realizovány s respektem k tomu, že jsme na hranici památkové
rezervace a jsme v příkrovu parku. Památkáři to možná vidí
jinak, ale to je otázka diskuse a je to o tom, že některé
věci potřebují větší množství energie a argumentace, aby se
prosadily," vysvětlil architekt.
Proto je výtah jako moderní prvek navržen a
postaven ve dvoře a prosklené části také. Libor Fránek ale
nedal domu při pohledu od parku usedlou podobu, ale naopak
střechu rozvlnil netradičními okny. „Mně to evokuje oči
otevřené do města. Ta střecha byla mrtvá a najednou ožije.
Je to organická věc, která si myslím, že bude jen přínosem
do toho prostoru. A bude tak trochu v kontrastu s tou
moderní stavbou v závěru domu."
Zvlnění střechy navrhl Libor Fránek i proto,
že do podkroví je třeba přivést hodně světla. „Absolutně
nemám rád střešní okna. Nevím, z jakého důvodu se
upřednostňují. Nehledě na to, že to není ani praktické,"
řekl. „Abych tam přivedl světlo, tak jsem udělal něco, co tu
střechu rozvlnilo."
|
